Ve hře Kano soutěží 2 až 4 hráči o vytvoření vlastního „emakimono“ – tradičního japonského malovaného svitku – tím, že dovedně rozmísťují barevné kelímky. Hra elegantně kombinuje taktické hospodaření se zdroji s prostorovou optimalizací, přičemž hráči se pohybují po společné centrální hrací podložce, aby nasbírali pigmenty potřebné pro svá mistrovská díla.
V každém tahu musí umělci činit promyšlená rozhodnutí, aby vyplnili své svitky:
- Manipulace s paletou: Hráči mohou zaměnit sousední kelímky s barvami na centrální hrací desce, aby připravili dokonalý tah.
- Sběr pigmentů: Musíte vzít alespoň jeden kelímek s barvou, ale můžete si vzít i více, pokud jsou stejné barvy a sousedí v jedné řadě nebo sloupci.
- Pravidlo gravitace: Při umisťování barev na hrací desku nádobky vždy „spadnou“ na nejnižší volné místo ve sloupci, což vyžaduje pečlivé plánování při vytváření konkrétních vzorů.
- Limit „vyschlých barev“: Umělci musí být efektivní; pokud na konci tahu máte na hrací desce více než čtyři viditelné nádobky s barvou, musí být přebytek přeměněn na žetony „mraků“, které zabírají místo, ale nepřinášejí žádné body.
Získávání prestiže
Jakmile je vzor vytvořen, hráči nahradí své kelímky s barvou krásnými dílky s uměleckými díly. Body se udělují na základě složitosti výtvorů:
- Standardní umělecká díla: Větší díla přinášejí vyšší skóre, přičemž díla zabírající 3 políčka přinášejí 7 bodů.
- Osobní mistrovská díla: Hráči drží tajné karty mistrovských děl, z nichž každá má po dokončení hodnotu 12 bodů.
- Požadavky šóguna: Společné „červené“ a „bílé“ karty cílů poskytují v každé hře měnící se úkoly a odměňují ty, kteří dokážou přizpůsobit svůj styl tak, aby splnili konkrétní umělecké požadavky.
Hra skončí, když jeden z hráčů zcela zaplní svou hrací desku, čímž spustí závěrečné kolo bodování, které určí mistra umění.
